Všechno jednou končí
Přátelé, kamarádi, hráči a hráčky.
Tahle sezona byla opravdu naprosto ojedinělá. Odehráli jsme jen několik málo utkání na podzim a pak od října už nic. Promarnili jsme spoustu času, mohli jsme se naučit mnoho , mohli jsme odehrát desítky přátelských i mistrovských utkání, mohli jsme se zúčastnit několika halových turnajů ..... Bohužel , vyšší moc udělala své.
I pro mě osobně to byla sezona zcela odlišná od těch 15 předchozích. Hned od počátku mého "přestupu" do Jesenice jsme se spolu s Tomášem snažili děti něčemu naučit, chtěli jsme, aby vytvořili partu, tým , aby je to bavilo, aby chodili na tréninky rádi a aby i oni viděli, že tvrdá práce na tréninku se vyplácí. Bohužel jsme neměli moc šancí, abychom to předvedli na hřišti. Přesto si myslím, že k určitému posunu došlo a děti se něco naučili.
Přišel jsem sem, do jesenice ze dvou důvodů:
1- nechtěl jsem jen tak ze dne na den opustit "své" Kosováky a předat je někomu jinému. Slíbil jsem jim, že s nimi budu co to půjde.
2- Chtěl jsem, aby se postupně dostali do týmu, který povedou jiní trenéři postupně a proto jsem šel pomoci Tomášovi s trénováním.
Nyní, po sezoně se "Kosováci" ( alespoň ti starší - tj. ročníky 2010-11) zcela adaptovali na nové podmínky, nové trenéry a nové spoluhráče a kamarády. Ti mladší (ročníky 2012-2014) se začlenili k mladší přípravce Jesenice a tvoří společně jeden tým. Nikdy jsem nedělal rozdíly mezi hráči ( Ať už to byli hráči Kosovky nebo Jesenice) ani mezi kluky a holkami. Snažil jsem se přistupovat ke všem bez rozdílu. Snažil jsem se je něco naučit a to nejen fotbalově, ale i to, že jsme jeden tým a že nejen ve sportu platí férová hra a férové jednání. Snad se mi alespoň něco málo podařilo.
Proč tedy nyní chci skončit? Ty důvody jsou vpodstatě dva. jednak jsem sem přišel pomáhat , ne přímo trénovat. To ale dopadlo přesně obráceně. Nemám nic proti Tomášovi, zcela ho chápu, že práce je (obzvášť v téhle nešťastné době) velmi důležitá a nic mu nevyčítám. Je jasné, že práce se kolikrát opravdu nedá časově zkloubit s tréninkem. Spolupracovalo se mi sním dobře, měli jsme velmi blízké názory na trénování i třeba na vedení utkání. Dětí v kategorii mladší přípravky je cca 17-20. Bohužel , takový počet a navíc vpodsatě v rozmezí 4 let věku se prostě nedá rozumně zvládat v jediném člověku.
Druhým důvodem je to, že jsem po této sezoně úplně vyhořelý, nemám motivaci a také je to dosti náročné na čas. Možná se budete divit, ale trénovat , to není jen 2x týdně přijet v 15:50 na hřiště a v 17:40 být doma. Ono je potřeba si také lecos připravit , jaké připravit cvičení, pomůcky, domlouvat přáteláky, rozmyslet sestavu. Na tréninku samotném řešit podle počtu dětí jaká cvičení dělat tak, aby se nenudily, aby to zvládaly a přitom se něco naučily....
Přesto se mi bude po dětech neskutečně stýskat.
děkuji všem rodičům za podporu, a všem dětem přeji, aby příští fotbalová sezona byla již zase normální.
Michal
